Šnek Vladimír - pohádky pro otrlé II

Kdo je ŠNEK VLADIMÍR?

Jeden z obyvatel imaginárního světa, který je ovšem imaginární jen do té doby než se objeví první sněhová závěj a v botách začvachtá zatraceně reálný hektolitr vody.

Čímž se dostáváme k jedné z definic přátel šneka Vladimíra.....a sice, že normální člověk jezdí ven v létě, vandrák po celý rok a naše parta jakmile napadne sníh. Ne snad, že bychom extrémní podmínky nějak vyhledávali.....jen prostě platí nepsané pravidlo, že ve chvíli protivného zadrnčení budíku, které do ranního šera ohlašuje začátek naší Expedice, nepotřebuje nikdo z účastníků pohled z okna k tomu, aby věděl, že na záhonech s rozkvetlými krokusy leží několikacentimetrová vrstva nového sněhu.

Ovšem nic tak přízemního jako mrazy nám nemůže zkalit radost z toho, že velikonoce jsou opět mezi námi......a teprve když se na obzoru objeví šumavské hvozdy, do vlaku přistoupí první eskymáci a mírné drcnutí vozu ve Vimperku naznačí, že lokomotiva byla nahrazena psím spřežením, začíná nám pozvolna docházet, že opalovat se letos opět nebudeme.

Co je to ŠNEKIÁDA?

Každoroční součást našich šumavských Expedic.

Nikdy předem nepřipravovaný, přesto se do detailu opakující scénář. S železnou (takřka vladimíří) pravidelností začínající vstáváním v nelidskou hodinu na autobus, který nejede, poněvadž se někdo (zhruba třikrát) kouknul špatně do jízdního řádu.....a končící hemžením se kolem kamen, kde se v přátelském objetí suší boty, ponožky, bundy, kulichy a naše parádně vymrzlé tělesné ostatky.

Původní a nejstručnější definice tvrdí, že se jedná o pochod nad třicet kilometrů v extrémních podmínkách. Extrémními podmínkami rozuměj za a) naši naprostou dezorientační schopnost , za b) sněhovou vánici dle pravidla, když nejde špatné počasí za námi, musíme my za ním, za c) neprostupná houští a nechutné bažiny , v nichž se jakýmsi záhadným způsobem ocitáme vždy, když si myslíme, že jsme u cíle. Přičemž odpověď a, b , i c je správně.

Kdo jsme MY?

Slávka, do kopce dovede vyvinout úžasnou rychlost a je tak živým důkazem toho, že co se tempa týče, není šnek Vladimír žádný šnek. Navíc vždy s nezdolným optimismem tvrdí, že divoká kočka v zubech sekeru neunese a není tudíž nutno se jí bát.

Pavla, která sice každoročně uléhá k zimnímu spánku, avšak na Šumavu jezdí, neboť je rok co rok, stejně jako my ostatní přesvědčena, že nahoře sníh rozhodně nebude. Naši znalost cizích jazyků doplnila o slimáka s domčekom a slimáka bez domčeka, a díky ní se podařilo navázat přeshraniční družbu so slimakom Vladom.

Čilišnek , občas odmítá někam vylézt , ale jinak je myšleni veskrze pozitivního .

Dana, dodnes nechápu, jak se nám ji podařilo zvrhnout, stejně jako mi není jasné, proč mě při každém zabloudění podezřívá, že se ji snažím oblafnout s cílem vylézt neplánovaně ještě na nějaký kopec.

No a pak jsou tady ti ostatní. O některých se zmiňuji na jiných místech, o dalších se třeba ještě někdy zmíním. Každý z nich chápe tuhle vladimíří cestu trochu jinak a to, co spojením všech jinakostí vznikne je...
Prostě JE a to stačí :o)

úvodní stránka poslední aktualizace: 13.8.2007 - fotogalerie 2007