Rozsutec

Malá Fatra I

Motto: Visíš ve stěně
Medvěd v údolí
Kříž v lukách
Už tě nic nebolí

Přímo z práce jsem zamířila na Hlavní nádraží, odkud mi jel rychlovlak do Bratislavy. Odjela jsem jen díky své prozíravosti, s níž jsem si šla den předem koupit místenku na nádraží v Holešovicích, neboť paní v informacích opakovaně tvrdila, že vlak odjíždí právě odtamtud.

Po šesti hodinách cestování konečně zahraničí. Pavly informace o přestupu byly správné leč neúplné. Chvíle zmateného pobíhání, než se mi podařilo zjistit, že Trnava skutečně leží na trati Bratislava-Žilina. Zbývá jen třicet minut jízdy vlakem plným podezřelých individuí, abych si potřásla rukou s Pavlínou a Johanem. Teď mi už jen plivněte, kde si můžu lehnout a zítra ráno prosím odnést na vlak i s postelí.

Vstáváme něco před šestou, čekají nás další dvě hodiny vlaku do Žiliny a nacpaným autobusem do Vrátnej. Na hřebeny se necháváme vyvézt výťahom (lebo Slováci nepoužívají lanovku) a už děláme první krůčky k vrcholu Chlebu. I v Malé Fatře platí zákony slimáka Vlada, tak podobné těm Vladimířím. Jako třeba ten co praví, že každý vrchol, který se jeví zdálky nepřístupným, se takovým jeví i zblízka a tudíž na něj určitě vede turistická značka. Dalším poznatkem zo slovenských hor je, že Slováci stejně jako nepoužívají lanovku, neznají ani slůvka serpentiny. Všechny cesty tedy vedou přímo nahoru (či ještě hůře - dolů). Závěr ať si každý turista utvoří na vlastní nohy. A z osobní zkušenosti doporučuji sestup z vrchu Boboty přes Tiesňavy do Vrátnej doliny.

O tom, že Malá Fatra nejsou jen krásné hory, se přesvědčujeme hned v noci. Bylo asi deset hodin. Pavla už v říši snů. Já se do ní zvolna chystala. A najednou příšerný řev. Ztuhla mi i slina mezi zubama. Třeba to byla halucinace. Další zařvání mi bere poslední naději. To už třesu Pavlou. Kdyby to šlo, nejraději bychom se sebraly a upalovaly domů. Nakonec se rozhodujeme sestoupit ke studánce, kde u ohně popíjeli nějací tři Poláci. Spacáky jsme popadly jen tak do ruky a Pavla se odvážně vrhá vpřed. Fakt nám nebylo moc dobře, protože to řvaní se ozývalo z cesty před námi a vlastně nebylo kam jinam utéct. Ty tři se nám taky povedlo pěkně vyděsit, zřejmě nás měli za strážce parku. Když zjistili, že tomu tak není, nabídli borovičku a po úvodních řečech si nás přestali všímat. Brzo jsme zalehli a před usnutím si ještě vyprávěly o dětských hrách, večerníčcích a milých zvířátkách jako je žížala Julie, pejsek s kočičkou a Křemílek s Vochomůrkou. Zbytek noci už proběhl v klidu, ale nebýt těch tří.....Vážně nevím, kde bychom skončily. Ráno vyhnalo všechny strachy, přestože to v noci vypadalo, že s prvními paprsky světla sbalíme a nejkratší cestou pryč. A zbyl jen zajíc, kterého bolelo břicho, případně ještě o něco realističtější jelen v říji. Ale včera v noci určitě kolem brousil medvěd. To už se nikdy nedozvíme a možná je dobře. Hory mají svá tajemství a běda těm, kdo se moc ptají.

Nebýt toho zvířete prožili jsme krásnou noc v horách. Měsíc za Rozsutcem vydával tajemnou záři a nebylo těžké si představit, že někde za vrcholem hoří vatra Janošíkových chlapců. A vlastně novodobí horní chlapci se toulají Fatrou pořád. Viděly jsme je zdálky večer pod Malým Rozsutcem . Bylo jich asi patnáct , snad víc. Seděli v jednom kruhu. Pak se zvedli a pomalu zmizeli v lese. Ráno jsme je potkaly ještě jednou. Ani jsme si nevšimly kdy přišli ke studánce. Mlčenlivé postavy chránící se před raním větrem. Nabrali vodu a stejně tiše jako přišli zase zmizeli kdesi v horách.

Vítr co se zvedl ještě před svítáním a vítal nás po nočním dobrodružství v sedle mezi Rozsutci neustal po zbytek dne. Z Malého Rozsutce se vracíme zpátky ke studánce a značka nás provádí skalnatým kaňonem Horných a Dolných dier. Kovové žebříky nám umožňují cestu přímo mezi vodopády. Teď je to krásné, ale na jaře za velké vody to musí být úžasné. Turisté houstnou. Dole se rozhodujeme kudy dál. Tedy rozhoduje se Pavla a nakonec to stejně zbylo na mě. Ale myslím, že spokojenost byla nakonec na obou stranách. Já měla ještě jeden skvělý kopeček (jenom 1085 metrů, důkaz toho, že zdání klame) a Pavla svůj brzký vlak domů.

úvodní stránka poslední aktualizace: 13.8.2007 - fotogalerie 2007