Hradčanské stěny - Velká a Malá Buková (1. - 2.listopadu 2003)

Prvními listopadovými dny (ať už se slaví kterýkoliv z nich) procházejí spolu s mlhou a deštěm i duše ze světa mrtvých. Snad je mi bližší Samhain, kdy se podle pověry duše mrtvých vrací domů, aby se ohřály u ohně a potěšily se společností svých blízkých než křesťanská víra, mluvící o bolesti a utrpení v očistci, z něhož se duše v onen jediný den vrací k odpočinku na náš svět. A úplně nejbližší je mi řeč ohně, který shodou náhod bez jakékoliv návaznosti na jakýkoliv svátek hoří dlouho do noci po oba večery. Snad symbolicky uprostřed skal za duše našich pohanských předků (byli-li nějací). V polokruhovém amfiteátru, kde stačí zaklonit hlavu a skála a stromy se spojí v jedno velké oko v jehož černé zornici září hvězdy.

Noc druhá - zaniklá obec Strážov. Déšť a mlha - to prý duše mrtvých pláčou. Jeskyně v pískovci - temný otvor zdobený pitvornými obličeji pískovcových skřítků, pohanských bůžků, dušemi těch co propadli peklu. Každému podle jeho fantazie a nátury. A věřte tomu, že když se uvnitř rozhoří plameny věčného ohně (ráno stačilo zafoukat a z popela opět vyskočily jiskry) a narudlá záře prosvítí jinak černou skálu v černé tmě, nezůstane chladnou ani fantazie toho největšího stoika.

V říjnu se na iDnes objevil výletní tip do oblasti Velké a Malé Bukové hory v Ralské pahorkatině. Nepřítomnost turistických značek a naopak jistota "střechy nad hlavou" pro páteční (údajně deštivou) noc nás utvrdila v tom, že vandr na Hradčanky je to pravé pro první listopadový víkend. A přestože se meteorologické prognózy nakonec ukázaly jako planý poplach, vůbec jsme nelitovali. Bukové dvojvrší stejně jako nedaleký Dubový vrch je věrné svému jménu a pod klenbou mohutných stromů můžete narazit třeba na orla. (Možná ne tak úplně, ale rozhodně jsem takhle velkého opeřence viděla zatím nanejvýš v zoologické zahradě)

A kudy jsme se pohybovali? Putování začalo na Havraní skále. Pak pěšinkami po hřebeni Jindřichova kopce a odbočkou vlevo na širší cestu ústící do Dlouhé rokle. Tou jsme se dostali až k hájovně Trojzubec u silnice Doksy - Hradčany. Přímo proti hájence je parkoviště a asfaltová silnička mířící do lesa. Kdo se bude držet cest určitě neprohloupí. Buková je sice jediný kopec v širé rovině, ale protože rovina je porostlá hustým lesem není orientace snadná. Na druhou stranu, kdo se jich držet nebude najde třeba miniatury Psích kostelů. Na úpatí jakéhosi skalního seskupení k němuž jsme dobloudili a odkud byl konečně rozhled. Na jednu stranu Malá Buková, přímo proti ní Bezdězy.

Oproti článku zjišťujeme, že stožár se nalézá na obou vrcholech. Někteří tak mylně propadají dojmu, že lezeme podruhé na ten samý kopec. Z Malé Bukové navíc není příliš dobrý rozhled, alespoň ve srovnání s její větší sousedkou (přesněji řečeno úplně nejlepší vyhlídka je z cesty pár metrů pod vrcholem). Z Velké Bukové scházíme přímo (mezi ploty obory) zpátky do sedla a po cestě pokračujeme po úpatí kopce až k loukám bývalého Strážova. Začíná pršet a tak spíš než po věkovitých dubech koukáme kde hlavu složit. A jelikož náhoda přeje připraveným, jeví se nám nepříznivé počasí brzy skoro přívětivým. To díky suchému pískovci nad hlavou. Ze skály nad naším přístřeškem ještě můžeme obdivovat barvy soumraku - o kousek níž je v západní stěně skály vytesaná kamenná lavice, ideální pro posezení v letním podvečeru. Teď je nám lépe u ohně.

V neděli se přes kopec (protože všechny výhledy tady na Ralsku stojí zato) spouštíme na asfaltku ze Strážova, která vrcholek obchází. Prosluněným lesem přes jeden z mála přítoků Břehyňského rybníka až na křižovatku s připojenou cyklostezkou do Kuřivod. Tam odbočujeme vpravo a brzo stojíme na hrázi rybníka, který v mapě vůbec není značen. Je v něm tak půl metru vody čisté až na dno a spousta zelených řas. V mapě nese tohle místo jméno Studánky a je tam kreslený pramen, snad v místě bažiny nad rybníkem. Trávíme tu poledně odpolední siestu při horkém čaji a hřejivém slunci.

Cesta odsud je jako podle pravítka až k hájovně u Tří borovic. Neopomeneme se zastavit u Břehyňského rybníka, v jehož hladině se kromě mraků odráží i naše dva dobyté vrcholky. A pak už po žluté značce do Doks. Ještě odbočujeme ke Královskému kameni, abychom zjistili, že od dob kdy tu odpočíval Karel IV. výhled zakryly stromy a pak už se les definitivně rozplývá mezi prvními městskými domky.

borovice skála podzimní les podzimní les u ohně ráno ve Strážově rybník Břehyně
úvodní stránka poslední aktualizace: 13.8.2007 - fotogalerie 2007