Největší finský národní park, vyhlášený v roce 1956, byl dvakrát rozšířen a zaujímá nyní rozlohu 2855 km2. Leží v severním Laponsku na 68°20'sev. šířky a bezprostředně navazuje na norský národní park Övre Anarjokka, s nímž tvoří největší souvislé chráněné území přírody ve Skandinávii představující horskou pustinu.
Východní části parku dominují horská pásma Viipustunturi (599 m) a Maarestatunturi (593 m), severozápadní části úzké skalnaté hřebeny Kietsimätunturi (555 m), kdežto jihozápadní části naopak ploché tabulovité vrcholky Skäritunturi a Peltotunturi. Prostřední část parku je vyplněna plošinou, která je porostlá převážně břízou a borovicí. Severní část přesahuje již stromovou hranici jehličnanů; za ní jsou proto nízké pokroucené břízy jedinými stromy. V jižní polovině parku nacházíme hojná rašeliniště, která často vytvářejí dlouhé pruhy rašeliny, střídající se s pruhy vod a bažinatých míst podél vodních toků. Tu a tam se rozšiřují v obrovské plochy otevřených a nepřístupných bažin.
Rozvodní poloha parku představuje sběrnou mísu pro vody vlévající se do Barentsova moře v podobě řek Teno, Vasko, Lemmen, Ivalo aj. Všechny tyto vodní toky sloužily jako obchodní a dopravní spoje s okolním světem v dobách, kdy Laponskem nevedly žádné silnice. Údolí řeky Lemmen patří k turisticky nejvděčnějším koutům parku. Kromě toho je stále místem, kde se mnozí osamělí hledači zlata pokoušejí z jejích písků vyrýžovat něco žlutého kovu.
Na území parku se sice nachází pouze jedna laponská vesnice (Lisma), avšak jinak je park obklopen mnoha dalšími typickými sídly Laponců. Ti zde mají svá "vydržená práva" k chovu sobů, rybolovu, sběru lesních plodin i chytání bělokurů doo oka - tak jako před staletími.
Národní park vyhlášený v r. 1982 na rozloze 19 km2 k ochraně zalesněných kopců záp. od jezera Päijänne a především jezera Iso, které vyplňuje tektonickou sníženinu orientovanou směrem SZ - JV, dlouhou 20 km a připomínající norský fjord. V okolní drsné krajině se vyskytují další kaňonovitá údolí, strmé a relativně vysoké kopce a malá jezírka, zčásti ukrytá v lesích. Největší z vrcholů je Vahterinvuori.
Uprostřed parku na jižní straně jezera Iso se uchoval téměř nedotčený úsek lesa s přírodovědecky velmi cennou vegetací jednak na eskeru Hevosharju, jednak v řídkém borovicovém porostu na vrcholu Lortikka se vzácnými druhy lišejníků. Tento vrch vystupuje asi 100 m nad okolní krajinu a poskytuje pěkné rozhledy. Pestrost krajiny tvoří odolné borovice na skalách, smrkový les na svazích a na dně údolí, místy vřesoviště a smíšené i listnaté lesy na březích vodních toků. V sz. části parku je historicky cenný zemědělský dvorec Huhtala.
Informační středisko s průvodcem je v obci Heretty.
Třetí největší a druhé nejhlubší jezero ve Finsku (1085 km2) v nejsevernější části Laponska. Je asi 80 km dlouhé a 40 km široké, hloubka 60 m, s 3600 ostrovy.
Do jezera se vlévá několik řek, z nichž na Lemmenjoki a Ivalojoki se rýžovalo zlato. Nyní jsou však nálezy natolik vzácné, že se od průmyslové těžby upustilo.
Starý kostel - Dřevěná empírová stavba na křížovém půdorysu, postavená v l. 1826-27 jako provizorní kostel. Návrh vypracoval Carl Ludwig Engel.
Skalní chrám - jedna ze stěžejních moderních staveb města. Projektanti Timo a Tuomo Suomalainenovi navrhli v r. 1960 kostel, který byl doslova spojen s materiálem, z něhož vyšel - se skálou. Velkolepě řešená moderní prostora je završena plochou kopulí. Dnes je považován za hlavní dílo architektonického expresionismu a je využíván i pro konání koncertů.
Dóm - Vybudovaný stavitelem Carlem Ludwigem Engelem jako dominanta Senátního náměstí. Budova stojí na půdorysu řeckého kříže a zdobí ji velkolepé průčelí s korintskou sloupovou halou. Určité problémy nastaly při výstavbě kopule a věže. Proto se stavitel Ernest Bernhard Lohrmann poté, co Carl Ludwig Engel zemřel a on převzal dostavbu, rozhodl pro vybudování menší kopule a čtyř rohových věží. V r. 1839 byla před chrám postavena velkolepá terasa s rohovými pavilóny. Průčelí i boční fasády chrámu mají sochařskou výzdobu, která je dílem berlínského sochaře Augusta Wedowa a Hermanna Schievelbeina (1849).
Ortodoxní Uspenská katedrála (městská část Katajanokka) - Je velkolepý kostel postavený podle návrhu Alexandra Gornostajeva v r. 1868. Projektant vycházel ze staroruské architektury, stavebním materiálem se stala cihla.
poslední aktualizace: 13.8.2007 - fotogalerie 2007