Čertovo břemeno - běžkování na jihu - leden 2006

Čertovo břemeno - běžky

Jsme pohodlní. Krajina kolem Cunkova tu byla vždycky. Ale teprve, když začali upravovat běžecké stopy, když nám na mapách nalinkovali trasy, začínáme se sem houfně stahovat. Říká se tomu rozvoj turismu. I když tady jde možná ještě pořád o turistiku. Zatím se tu lidé ve stopě zdraví a občas hodí řeč odkud a kam. Po listopadové návštěvě Jizerek už mi to zdaleka nepřijde tak samozřejmé. Ale jinak jsme už vloni zkonstatovali, že není nad fikanější způsob jak dostat do regionu návštěvníky. Stačí vydat mapku, projet trasy a pak už se provoz udržuje samospádem. Lidi sem začnou jezdit, kde není stopa tam si prošlápnou vlastní a síť běžeckých stezek se utěšeně rozrůstá :o)

Přes léto rozpálené lány obilí, řídké lesíky a síť asfaltových cest se pod napadaným sněhem mění k nepoznání. Za jasných modrobílých víkendů slýcháme volání nekonečných severských plání. Po umrzlému firnu je možné rozjet se kamkoliv. Za nejbližší návrší, za vzdálenější návrší, za obzor.

Pomyslným srdcem krajiny je oblast mezi Cunkovem a Ounuzem. Právě tady leží ono Čertovo Břemeno, které dalo jméno svazku obcí, jež udržují celý tenhle areál. Osmdesát kilometrů projetých stop ale není zdaleka všechno co Jistebnická pahorkatina a její okolí nabízí. Vlastně musím přiznat, že oficiálních stop jsme si neužili úplně podle původních představ. Letošní leden nás častuje počasím, při kterém je potěšením bloudit, nacházet, objevovat, takže v běžeckých stopách se pohybujeme vždycky jen minimum zvolené trasy. Fascinuje nás krajina remízků a širokých svahů, kde se i na běžkách dá vykouzlit pár elegantních obloučků, a jejíž charakter nahrává toulkám bez přesného itineráře. Pokud člověk vyjede jinde než původně chtěl (což se nám stávalo poměrně často), není problém oběhnout vesnici, rybník, lesík z druhé strany. Snad jen běžkařským chrtům by mohlo vadit, že vždycky po po pár kilometrech je nutné sundat lyže, přejít silnici a jede se dál.

Čertovo břemeno v kostce?

Zdejší výhledy mohou směle konkurovat horským scenériím. Udržované stopy křižují krajinu většinou otevřenými pláněmi, takže o rozhledy není nouze. Jen když zafičí vítr ledulák, začne být nedostatek lesů nepříjemný a čerstvě projetá stopa rychle mizí pod nafoukaným sněhem. Jediné negativum jinak upravených stop je dané tím, že traktor prostě neprojede všude a někdy musí absolvovat kus trasy po silnici než třeba narazí na mostek přes strouhu (párkrát jsme se takhle na asfaltu ztratili a připadali si jak na stopě indiánského zvěda, který se snaží setřást pronásledovatele v potoce). Asi ze stejného důvodu ne všechno co je v mapě uvedené jako značená stopa je skutečně stopa, dvakrát se nám stalo, že ji suplovala protažená neposypaná cesta. To všechno jsme ale snadno překonali používáním vlastního mozku, s nímž jsme si nad mapou cestu operativně upravovali podle svého.

Na značení v terénu bych nespoléhala. Občas rozcestník je, občas není a pokud zrovna nejde o úsek, kde jedna jediná stopa určuje směr, je docela těžké odhadnout kudy dál. Po pár dnech jsme měli při každém pohledu na vyjeté traktorové koleje (a že jich tu je) tendence volat - hele stopa. Z dálky se to moc nepozná, rovná linka vedoucí přes louku může být cokoliv a zblízka pod vrstvou nafoukaného sněhu taky neurčíte jestli tudy jel traktor zemědělec nebo traktor turista. Tohle bylo rozcestí na Hvížďalce, kousek od Střezimíře. První obrázek je jednoznačně strojově projetá stopa, jenže vede někam směrem k Meznu, což je úplně na druhou stranu než by podle mapky získané na internetu měla vést. Obrázek dvě jsou jen obyčejné nikam nevedoucí koleje. Ale dá se tudy projet do rohu lesa, kde začíná cesta k Šeborovu mlýnu a od něj už je protaženo, ale neposypáno až na hlavní silnici. Tam se stačí chytit červené a za chvíli jste u borotínského hradu a od něj po modré pod Šachovnou až k oficiální stopě. Poslední obrázek kupodivu stopa je - vede přes Novou Střezimíř po hrázi rybníka (žlutá) uježděnou zledovatělou cestou do Borotína (teda v době naší návštěvy, věřím že i ten led se může v čase proměnit ve vrstvu prašanu).

Hvížďalka - rozcestí Hvížďalka - rozcestí Hvížďalka - rozcestí

V lednu jsme projížděli část zhruba ohraničenou Střezimíří, Borotínem, Jistebnicí a Táborem. Značené úseky mezi Borotínem a Radkovem nebo od Sv. Magdaleny přes kapličku u Smrčí s následným dlouhým sjezdem do Hůrky a Vlásenice můžu jen doporučit. Ono vcelku není nic co by se doporučit nedalo. Pěkná byla zkratka údolím Lešetínského potoka, spojka od vleku ve Smrkově k rybníku Borotínku, stráně nad Podolem, oblast Dehetníku s úvozovou cestou a loučkami nořícími se do lesa. Snad jenom vyjížďku přes Bukovec, kde jsme se totálně zamotali a část cesty museli absolvovat po čtyřech hustým smrkovým porostem bych řadila k těm, které je možné si nechat ujít.

Značené trasy

Střezimíř (asi včetně nástupu kopíruje žlutou tur. značku, ale pokud počasí a sníh dovolí je lepší hned za nádražím odbočit do polí a pokračovat směrem ke stožáru nad vsí, od něj sjezd vpravo od lesíka až k cestě se stopou) - Hvížďalka - Nová Střezimíř - Borotín (pěšmo přes celou ves, ale zas tam mají pěknou náves a hospodu) - Kostelec - Radkov - v tomhle směru do kopce - pod Kostelcem značené rozcestí na Kamennou Lhotu.

typická krajina Čertova Břemene sněhové pláně u Tábora typická krajina Čertova Břemene u rybníku Borotínku Čertovo břemeno - před Nehonínem Čertovo břemeno - před Nehonínem

V Radkově končí kopečky a začínají rovinaté pláně kolem Tábora - k městu se mírně svažují, takže dojezd bývá svižný a nenáročný. Stopa tu projetá byla, nicméně po první zkušenosti zavrhujeme zajížďku do Balkovy Lhoty, kde se musí lyže sundavat a procházet frekventovanou silnicí pod viaduktem, koleje přejíždíme někde u Svrabova a míříme k Táboru za nosem. Běžkaři z plání se sjíždějí až těsně před městem, kde je třeba překonat silnici na Prahu a vhodné místo je tu víceméně jen jedno. Oficiální stopa končí na píseckém okraji Tábora kousek od stanice MHD.

Sv. Magdaléna - Smrčí(protažená silnice v délce asi 1km) - další z kapliček s výhledem na Jistebnici - sjezd na Hůrku a ještě větší sjezd do Vlásenice (rybníček za vsí hlídá i v třeskutých mrazech vodník) - krátké stoupání s výhledem na kapličku malebně pohozenou uprostřed stráně - u křížku za vesnicí Paseka se přejíždí silnice a následují táborské roviny

Střezimíř (ve směru na Cunkov začíná stopa hned za nádražím) - Větrov (za jasného počasí výhledový bod, v době naší návštěvy ale můžeme obdivovat jen ojíněný keř propadající se do mlhy) - zpátky ke Střezimíři - křižovatka u Libenic (první lyžorozcestník) - Sychrov (z kopce v rozježděné a následně umrzlé stopě je to ke konci docela adrenalin :o) - v té euforii jsme v půlce sjezdu minuli odbočku a zarazil nás až rozcestník Boratkov (možnost jet na Borotín nebo Kamennou Lhotu) - volíme Kamennou Lhotu, ale pod vlekem ve Smrkově se napojujeme na prošlápnutou stopu k rybníku Borotínku. Za ním už je vidět červená oficiální stopa. Úsek k Nehonínu má všechna tři pé, pěkné počasí, projetá stopa, perfektní výhledy. Objíždíme lesík v mapě uváděný jako V Pahrobcích - za ním stopa klesá podél silnice k Nehonínu - dáváme přednost přímému směru a opět se napojujeme do oficiální stopy (tentokrát zelené) - sjíždíme exkursí přes jakési opuštěné ZD u Jistebnice, za ním se nám stopa dnes již poněkolikáté ztrácí v asfaltu - nalézáme ji až za kapličkou u Smrčí.

Kostely, kapličky a křížky patří neodmyslitelně ke krajině jižních Čech.

kaplička u Borotína kostel v Kostelci kaplička za Vlásenicí kaplička u Smrčí kostel v Kostelci kostel v Borotíně Sv.Magdalena

Odkazy

Všechno co potřebujete vědět najdete na www.nadejkov.cz

Mapku s přibližně zakreslenými trasami, které jsme absovovali my najdete tady.

úvodní stránka poslední aktualizace: 13.8.2007 - fotogalerie 2007