Vyprávění o vandrování, o aiki v nás, putování šneka V. nevyjímaje

Vítejte flipik@seznam.cz na stezce

Aktuálně z našich luhů a strání 2006

O pár kilometrů starší a o něco krajin moudřejší...

Kolik cest bude třeba podniknout, kolik nových míst poznat než nám naskočí další rok je zatím ve hvězdách. Zato akce, nad kterými zářily hvězdy roku 2005 je možné nalistovat v archivním šupleti.

30. 12. 2005 – 1. 1. 2006 Průvodčí se s námi loučí a světla prázdného vlaku mizí v zatáčce. Sníh jiskří ve světle baterek a naše kroky jsou jediným zvukem v nehybné mrazivé noci. Pod jasným zimním nebem stoupáme k temné hranici lesa nad Pěknou. Místo běžek jsme tentokrát nazuli sněžnice a nenáročný přechod hřebene Sněžné na Šumavě je to pravé pro přelom starého a nového roku. trasa

14. 1. 2006 – 15. 1. 2006 Za jasných modrobílých víkendů se jihočeská pole mění v nekonečné severské pláně. Po umrzlému firnu je možné rozjet se kamkoliv. Za nejbližší návrší, za vzdálenější návrší, za obzor. Využíváme toho, abychom si projeté stopy z okolí Čertova Břemene protáhli stopou vlastní až k Opařanům. trasa

21. 1. 2006 – 22. 1. 2006 Pláně severu volají hlasem větru a mokrých sněhových vloček. Po sobotní oblevě vysvitlo mrazivé slunce a povrch sněhu se změnil v rozbrázděnou kůži obřího tlustokožce. Čertovo Břemeno a jeho nejširší okolí bude asi častým cílem letošní zimy.

28. 1. 2006 – 29. 1. 2006 Fascinuje nás ta krajina remízků a širokých svahů, kde se i na běžkách dá vykouzlit pár elegantních obloučků. Sluneční paprsky dopadají na zem a my si připadáme jak v království diamantových skal. A protože opět začínáme ve Střezimíři, nelze psát jinak než o Čertově břemeni.

18. 2. 2006 – 19. 2. 2006 Média se nám snažila vsugerovat něco o dešťových přeháňkách, těžkém tajícím sněhu a neprojetých stopách. Z našeho bezvýznamně nemediálního pohledu se jednalo o víkend pod modrým nebem, s krátkým rukávem a v čerstvě projeté stopě z Nadějkova přes Chyšky na Ounuz. Další kilometry na Čertově břemeni.

25. 2. 2006 – 5. 3. 2006 Jaké to asi je strávit zimní týden na horách v dobře vybaveném penzionu s polopenzí? Netahat se s těžkým batohem a jezdit po projetých stopách? Přijet večer z túry a nemuset štípat dříví, roztápět nehořící kamna, rozpouštět kvanta sněhu na čaj a šmudlat nádobí rampouchem? Poledník, Březník, Luzný, údolí Vydry, Jezerní slať - v okolí Kvildy jsme najeli něco přes 200 km.

18. 3. 2006 – 19. 3. 2006 Ze stromů kape voda, zimní ticho je zahnáno. Sluneční paprsky sílí, praží do bílých zátoňských luk, snad poprvé v tomhle roce máme radost nejen z nich, ale i z chladivého stínu lesa. Jemná mlha se vznáší mezi stromy, když stoupáme k boubínské rozhledně, a přestože výhled do kraje je ještě pořád třeskutě zimní, jaro už se vznáší kolem.

24. 3. 2006 – 26. 3. 2006 Deštivá Šumava, zřejmě poslední letošní běžkování.

1. 4. 2006 – 2. 4. 2006 Při první návštěvě zimní mytické ticho. Při druhé podzimní skály mimo běžný čas. Při třetí jsem čekala návrat do nostalgie, ale z jarní vody a zbytků ledopádů se vyloupla další dosud nepoznaná tvář Klokočských skal

7. 4. 2006 – 9. 4. 2006 Objevujeme malá tajemství Příhrazských skal.

15. 4. 2006 – 17. 4. 2006 Definitivní rozloučení se zimou na hřebeni Jeseníků. Většina zdejších turistů ignoruje fakt, ze kolem leží ještě přes metr sněhu a místo na běžkách vyráží pěšky. Díky nim se po hřebeni táhne široká vydupaná dálnice. Sněžnice nazouváme až poslední den (aby se neřeklo).

22. 4. 2006 – 23. 4. 2006 Jižní Čechy na kole.

28. 4. 2006 – 1. 5. 2006 Kraj úterských potoků s věží Gutštejna po boku - Vyčítalově písničce musíme dát za pravdu, je to jedna z nejhezčích volně přístupných zřícenin, jaké jsme zatím měli možnost navštívit.

5. 5. 2006 – 8. 5. 2006 Snad jsem v minulém životě byla vodníkem. Ať už jde o vodopád, horskou bystřinu, línou řeku nebo jihočeský rybník, vždycky mám chuť se na půl dne usadit, zírat do vodního živlu a poslouchat jak hučí v peřejích, šeptá v rákosí, mlčí v tišinách. Nejinak tomu bylo i při putování po hrázích třeboňských rybníků. trasa

26. 5. 2006 – 3. 6. 2006 První návštěva stvoří legendu, tím silnější a barvitější, čím vzdálenější v čase se stává navštívený kraj. Vracíš se plný očekávání, ale dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, dvakrát stejný příběh nenapíšeš. Projdeš vrcholky hor, které se tehdy zdály nedostupné a za nimi se vynoří další hory, ještě krásnější, vzdálenější a nedostupnější. Není konce, není návratu. Legendy zůstávají. Bukovské vrchy po šesti letech.

9. 6. 2006 – 11. 6. 2006 Ležím ve spacáku, koukám na ranní nebe a ono neprší. Nikam se nespěchá. Skála v jasně zeleném borůvčí, pod skálou oheň, koldokola Lužické hory. Pravý opak minulého týdne.

1. 7. 2006 – 10. 7. 2006 Krok sun krok po žebříku kolmou skalní stěnou. Prolézačky pro dospělé. Zúžené místo na skalní polici, padá mlha pohlcující všechny zvuky kromě cinkání karabin. Čas na chvíli přestává existovat. Prostor se smrskává na pár čtverečních centimetrů skály před očima a zhruba stejnou plochu pod špičkami bot. Dolomiti di Brenta patří svišťům a rozeklaným skalám.

22. 7. 2006 – 23. 7. 2006 Z pasek a vysušených luk sálá vedro. Svět je tady nehybný a tichý, jako uprostřed zimního lesa. Pak ležíme ve stínu pod Bezdězem vystaveni mírnému větru a cvrkotu kobylek. Léto na vlastní kůži.

29. 7. 2006 – 30. 7. 2006 Pískovcová příď stolové hory ztratila kapitána. Suchý strom, přitahující oko poutníka už zdálky, zmizel beze stopy. Nezůstalo vůbec nic. Smetl ho vítr? Vyplavila voda? Pomohl sníh či člověk? Těší mě, že jsme ho před dvěma lety ještě zastihli na svém místě. V bílých skalách, v jemném písku, symbol neuchopitelnosti okamžiků kvůli kterým jezdíme nejen do Hradčanských skal.

25. 8. 2006 – 27. 8. 2006 Legenda od doby kdy jsem kdysi dávno u ohně na Hradčankách slyšela větu, která se mi při vyslovení jména Houska vybavuje dodnes. A sice, že zatímco normální hrady byly stavěny tak, aby poskytovaly ochranu před tím co přicházelo zvenčí, Houska měla chránit před něčím co přicházelo zevnitř. Po návštěvě hradu sice tajemno poněkud opadlo, nicméně tenhle okraj Kokořínska pomalu se rozpouštějícího do okolních polí má něco do sebe.

1. 9. 2006 – 4. 9. 2006 Pomalým krokem odměřujeme červené plody jeřabin napadané na cestách. Beskydské loudání.

8. 9. 2006 – 10. 9. 2006 Ferraty. Představy, s kterými jsem odjížděla do Dolomit, kde se jim nedostalo velkého zadostiučinění, se zhmotnily o víkendu pod Dachsteinem. Výstup na Donnerkogel i lanové centrum v soutěsce Postalkalm, to vše doplněné bezchybně azurovým nebem bylo skvělým lezeckým zážitkem (horolezci prominou :o).

23. 9. 2006 – 1. 10. 2006 Po západní hranici, po kamenných věžích rozhleden a hradů, po místech s historickou pamětí i místech, jejichž historii pamatují už jen hrubě opracovaná těla smírčích křížů. Neuvěřitelná koncentrace zajímavostí, které se za pouhý týden cyklovandru do Ašského výběžku a Krušných hor nedaly stihnout.

14. 10. 2006 – 15. 10. 2006 Na ohni a mlze, táhnoucí se od řeky, nesený podzim. Křivoklání, začátek další roční etapy, možná nová tradice.

20. 10. 2006 – 22. 10. 2006 Rozšiřujeme svoji působnost na Křivoklátsko. Hluboké lesy, neméně hluboké rokle, skalní vyhlídky, snadná dostupnost. Podtrženo, sečteno - nechápu proč jsme to neudělali už dávno.

20. 11. 2006 – 22. 11. 2006 S podzimním nečasem přicházejí do Klokočských skal osamělé dny. Přestože do města je coby kamenem dohodil a k k večernímu ohni doléhá hukot aut z nedaleké silnice, připadáme si tu jako na kraji světa. Snad i kvůli tomu, že jsme vandr pojali jako fotovýpravu a vzdálenosti se tak natahují na několikanásobek - za dva dny stíháme projít sotva dvě rokle.

16. 11. 2006 – 19. 11. 2006 Rok naruby. Zbytky sněhu, všude spousta vody, sluníčko a teplý vítr. Jaro nebo začátek zimy? Přechod Krkonoš z Harrachova do Žacléře vylepšený inverzí.

25. 11. 2006 Konečně se někteří dočkali oněch památných 100 km na kole v tahu :o) Cyklovýlet na jih Čech za zazimováním kol.

15. 12. 2006 – 18. 12. 2006 Tentokrát se to naše obvyklé - sem se musíme určitě vrátit, splnilo nečekaně rychle. K cestě podél toku Blatenského kanálu se přidalo údolí Rolavy, pohádková vyhlídka na Špičáku a všechno nakonec vykrystalizovalo do předvánočního putování za sněhem a Ježíškem Krušnohořím až na Boží Dar.

29. 12. 2006 – 1. 1. 2007 Rok zakončujeme dvěma výšlapy po Šumavě. Z obou se vracíme už za tmy a do praskotu ohně v kamnech se noří poslední večery letošního roku.

úvodní stránka poslední aktualizace: 13.8.2007 - fotogalerie 2007