Vyprávění o vandrování, o aiki v nás, putování šneka V. nevyjímaje

Vítejte flipik@seznam.cz na stezce

Aktuálně z našich luhů a strání 2004

...hledět do plamenů a do hor a s pocity hledače pokladů ztrácet bohatství civilizace...

Na přelomu roku bývá zvykem bilancovat uplynulé měsíce a s novoročním předsevzetím nakročit budoucnosti vstříc. Namísto prvního přidávám pár loňských fotek, které se už jinam nevešly, místo druhého odklízím střípky roku 2003 do archivního šuplete a otvírám prostor pro zážitky, kraje, přátele...roku 2004

31. 12. 2003 – 4. 1. 2004 Jak na Nový rok tak po celý rok. Oslavili jsme ho ve sněhové pláni nad chalupou uprostřed Šumavy a od zapálené svíčky vyrazili do lesních temnot, abychom novoroční chůzí uctili četné vandrácké bůžky a získali tak jejich přízeň pro následujích dvanáct měsíců. Vše jsme pojistili odpoledním výstupem na Chlustov a pro všechny případy přidali ještě dvě hodinky řezání dřeva na otop. Takže suchou stezku a modrou oblohu v novém roce nám i vám :o)

10. 1. 2004 Sonda do života jihočeských zimních dálkoplazů aneb Hrejkovická dvacítka. Z akce impulsivně odsouhlasené po jednom novoročním telefonátu se vyklubala příjemná vycházka kupodivu rovinatou krajinou v blízkosti Milevska (až na těch dalších šestset lidí). Coby aklimatizační příprava na blížící se Aljašskou poštu myslím vyhovující.

23. – 24. 1. 2004 Opojení z rychlosti, z vlastní únavy, ze společenství stejně postižených. Aljašská pošta.

6. – 9. 2. 2004 Přátelství se šnekem Vladimírem a léta cest pod ochranou jeho ulity vybaví člověka lecčíms. Např. neotřesitelnou vírou ve sníh, a to v množství přímo úměrném jaru v nížinách. Takže zatímco ručička teploměru oscilovala celý týden kolem patnácti nad nulou, já horovala pro půlmetrové závěje a snažila se ostatní přesvědčit, že to co slyší z parku není zpěv kosů, ale nezaměnitelné tóny blížící se sněhové vánice. A přestože v pátek šlo spíš o vodní lyžování než klasické běžky, dočkala se naše šestice nakonec i bílého samumu (a taky bramboračky na Kvildě, půlitrů čaje u Němečka, bloudění, romantiky při úplňku i při kamnech a dalších šumavských radovánek).

21. – 22. 2. 2004 Sekce cestování na iDnes opět poskytla námět k víkendové akci. Tentokrát nikoliv za zajímavostí přírodní či technickou, ale za divem kulinářským, který měl být završením svaté trojice oblíbených šumavských hospůdek. Pralinkové knedlíky na Knížecích pláních skutečně připravují, koutkem oka jsme je i zahlédli. Jenže počasí přálo výletům a polovina republiky dostala stejný nápad. Takže jsme nakonec poobědvali tatranku a odbočili zpět do končin běžkaři méně zamořených. I tak těch třicet kilásků zasněženou Šumavou stálo zato.

6. – 7. 3. 2004 Souvislé sněhové pláně začínají hned za Prahou, ale tiché království paní Zimy už začíná narušovat halasení opeřenců. Víkend jak jinak než opět na běžkách Šumavou. V sobotu lyžařskou magistrálou ze Zadova na Borovou Ladu a odsud už stopou opuštěnou (a neprošlápnutou) na Polku a Horní Vltavici s nejhezčím úsekem kolem vodního kanálu k polecké elektrárně. V neděli pak krajinou stokrát známou na Lenoru, Soumarák a Dobrou. Od Teplé ke Studené Vltavě, po stopách příběhů šeptaných Mrtvým Luhem do Černého Kříže a Pěkné.

19. – 21. 3. 2004 Jarní vítr vyhání poslední zbytky zimy z Roverek, rozfoukne popel i myšlenky, obzory jsou najednou blíž a cesta, kterou máš před sebou nekončí. Ještě existují místa, kde nejsi nikdy cizí, ještě existují lidé jejichž společnost je jako pramen živé vody. Važme si toho, že jsou.

9. – 12. 4. 2004 K návštěvě Kanady a Kamčatky v jediném dnu netřeba soukromého letadla ani tučného konta. Stačí si namířit k jižní hranici Čech. Ze zašlého sídla pánů z Růže - hradu Landštejna, přes zbytky středověké vesnice Pfaffenschlag, hlubokými lesy České Kanady lze dojít až k táhlému návrší pár metrů od rakouských hranic, které v mapě nese hrdé jméno ruského poloostrova. A jestli vám to bude málo, tak jen lehounce přivřete oči a z žulových balvanů na pastvinách a lesních pasekách se vynoří malý český Stonehenge.

30. 4. – 2. 5. 2004 Rozkvetlá zahrada Českého Středohoří o téměř letním víkendu, kdy ledový vzduch proudil pouze z nitra vrchu Boreč. A k tomu zřejmě můj osobní rekord v počtu vrcholů zdolaných za dva dny. Oltářík a Košťálov, hradní dvojčata hledící si vzájemně do oken, Holý vrch u Sutomi s trsem konikleců, Ostrý s bouřkovými mraky nad obzorem a závěrem celonedělně dýmající Milešovka s mlokem přes cestu.

21. 5. – 23. 5. 2004 Pachatel se vrací na místo činu aneb "útěk z Jizerek II." Další z vandrů, který rozhodně neupadne v zapomnění. Jen díky kryté verandě chaty na Jizeře se v neděli ráno probouzíme zafoukáni nikoliv deseti, ale pouze jedním centimetrem sněhu. O pár km dál přistupuje do vlaku dvojice s košíkem plným hub. Na sto procent nepocházejí ze supermarketu.

12. 6. – 13. 6. 2004 Nakonec z toho byla cesta za dávným, téměř zapomenutým přáním. Sobotním večerem scházíme z Třístoličníku a já stejně jako před sedmi lety nemohu odtrhnout oči od skaliska na druhé straně údolí. Rozsáhlý polom ho vypreparoval z hloubky šumavského hvozdu. Skalní hradbu nemající jméno. Spolu s říčkou Světlou se stala motivem tohohle vandru Šumavou. Kámen a voda. Někdy stačí málo.

16. 6. – 21. 6. 2004 Vodácký comeback - Vltava z Lenory do Boršova.

3. 7. – 6. 7. 2004 Nezápadnější výspa Karpat, nejmladší pohoří u nás. To jsou Chřiby, kde se pomalu každá kóta na mapě pyšní popiskem - zbytky valů hradiště lidu lužických popelnicových polí či pozůstatky slovanského osídlení z dob Velkomoravské říše. Mají tam studánkový kámen s třinácti miskami, na který v mapách nezbylo místo a když slunce natáhne podvečerní prsty až ke skále zvané Kozel, rozhoří se les všemi barvami ohně.

10. 7. – 11. 7. 2004 Oddechový čas mezi pětisetmetrovými moravskými horami a dvoutisícovkami alpských velikánů. Cyklovýlet na Zbořený Kostelec, žluté kachničky lodí na Sázavě, zapomenuté kostelíky, kapličky a vlčí máky v polích. V neděli pak okolo Vltavy, lehce adrenalinově na úzkém pruhu stezky mezi dvoumetrovou zdí navigace a stěnou hustého křoví až do Veltrus, kde k projetí vábí rozsáhlý park. Na závěr překvapení v pískovcích na Dvořákově stezce před Nelahozevsí, ozvěny skalních měst.

17. 7. – 24. 7. 2004 Tak si říkám, jestli květnové Jizerky nebyly voláním Totes Gebirge. Hory nás vítají stejnou zelenobílou barvou, kterou se s námi Jizerky loučily. V druhé polovině cesty zeleně ubývá, nicméně musím konstatovat, že Totes to tu rozhodně není. Protože tam kde přežije šnek (a že je jich tu na každém kroku spousta), přežijeme taky. A snad ani nemusím dodávat, že kam vyleze šnek... trasa

8. 8. – 9. 8. 2004 Z borových lesů sálá vedro a z písečných cest se práší. Přesto lze najít stín v roklích Ralska, v zemi tajemství a nečekaných objevů. Zbynská poustevna a Šlapka, plánované cíle. A vedle nich další místa, na která narazíš při cestách nazdařbůh.

14. 8. – 15. 8. 2004 Při toulkách Českým Středohořím, Jizerkami nebo Ralskem pomáhá nezaměnitelná silueta Ještědu určovat směr. Od tohohle víkendu navíc pohled na něj oživí endorfinový pocit cyklisty stanuvšího vlastní silou na vrcholu. Pečetě nezapomenutelnosti vtiskává náhoda a naše bláznovství. Normální cyklista by v sobotním žabím počasí vůbec nevylézal z postele. Normální cyklista by se neprodíral s kolem směsí borového mlází a janovcových keřů. Normálního cyklistu by s houfem podobných vytáhlo až nedělní slunce. Ale jenom my se mohli při nedělním návratu ptát, kde jste byli včera, když jsme šlapali téměř opuštěným Ralskem? :o)

28. 8. – 29. 8. 2004 Volání Zadní Země je neodolatelné a neodvolatelné. Zpod suchého převisu můžeš přes dešťovou clonu mžourat do probouzejícího se dne. Dá se tu nachodit spousta kilometrů, aniž by se člověk výrazně hnul z místa. Zadní Země nechává okusit pocitu objevitele zašlých civilizací. Vždyť co může být tajemnějšího než rozpadlý haťový chodník v opuštěné rokli, skalní reliéfy vytesané neznámou rukou daleko od turistických (a vlastně jakýchkoliv) cest. Mlýnská rokle, Soudkový důl, Temný důl, Stará doubická cesta už nejsou prázdnými pojmy. Zase známe o kousek víc, přestože jsme z plánovaných Brtníků viděli tak málo.

11. 9. – 12. 9. 2004 Bloudění má něco do sebe. Ne že by na značených cyklostezkách Českého Ráje nebylo na co koukat. Nechyběl pohádkový zámek (Sychrov), malebná zřícenina (Frýdštejn), vyhlídkový kopec (Kozákov), ani zastávka vlastivědně geologická (Suché skály). Vše završeno hledáním noclehu v temném lese, to když jsme minuli odbočku do Votrubcova lomu a dostali se do něj pro kolo zcela nevhodnou "zkratkou" (při níž jsme málem podruhé zdolali Kozákov). Zato jsme si ráno při hledání achátů mohli připadat jako prospektoři, kterýžto pocit by nám jinak určitě zkalilo zjištění, že za vstup do lomu se normálně platí, protože funguje jako atrakce pro turisty. trasa

19. 9. 2004 Prašnou cestou k počátkům českého státu, aneb cyklovýlet na Budeč.

24. 9. – 28. 9. 2004 První barevné listy kreslí melancholické linky do zeleného plátna. Kapky deště mění polštáře trávy v perlová království a pavoučí sítě v jejich brány. Táhneme na východ Lužickými a Žitavskými horami. Přibývá míst, která stojí zato znát.

2. 10. 2004 Předbíhají nás děti, starci a krátkonozí psi. S vyplazeným jazykem a bicyklem zdoláváme horu Říp.

22. 10. – 24. 10. 2004 Lesy jsou plné potrubí, vrtů, plastových barelů, kohoutů a hadiček. I to je Ralsko. Uranové šílenství. Nicméně určitý punc romantiky to nepostrádá. To je zas moje šílenství. A když se vymotáte z průmyslové zóny, západ slunce sledujete ze skalnatého vrcholu Velkého Jeleního vrchu, chvíli nato zapalujete oheň na Stohánku a ráno pokračujete kolem skal až vylezete na ploché temeno Širokého kamene s bělostným pískem a bonsajovitými stromky na výhledových plošinách, pomyslíte si cosi o mámení babího léta.

28. 10. – 31. 10. 2004 Desítky turistů za jakéhokoliv počasí, zhruba na každé dva turisty jeden pes. Šest myší ve své skrýši, které se s námi poslední noc dělily o střechu nad hlavou. Kilometry a kilometry asfaltu, ploché vrcholy, mírná stoupání, hřebenová cesta Orlickými horami z Náchoda po Zemskou bránu. trasa

5. 11. – 7. 11. 2004 První teplý víkend letošního roku jsme prožili na Roverkách. Na stejném místě máme tu čest s prvním sněhem. Po cestách tesaných do skal už dávno nejezdí kupecké vozy. Nikde nezačínají, nikam nevedou, ale vábí kroky poutníka ozvěnou zašlých časů.

17. 11. Z Roudnice do Mělníka a Všetat, deštivým dnem, kolem řeky ztracené ve vysoké trávě, podél polí nad nimiž hlídkují osamělí dravci. Podzim ve své jedinečné sychravosti, tak příjemné v kontrastu s těšením se na šálek večerně horkého čaje.

3. 12. – 5.12. 2004 Chlustov, Žlíbský vrch, Strážný, Jelení hora, Polecký vrch. První šumavskou osmitisícovku jsme museli zakončit už v pěti tisících metrech. Stoupání ledovými kuloáry a přechod sněhových polí (v kombinaci s nízkými smrčky obzvlášť vražedný) nás zdržely natolik, že autobus z Borové Lady (a zbylé tři vrcholy) při nejlepší vůli nestíháme. Z Poleckého vrchu tedy obracíme zpět do základního tábora. Myšlenka vrátit se a akci dokončit však přetrvává. trasa

10. 12. – 12.12. 2004 Jizerské hory převánoční, tentokrát bez útěku. Sníh jiskřil víc jak všechny poklady Safírového potoka, slunce z bezmračné oblohy při svém západu i východu oblékalo krajinu do barev pro jejichž označení chybí jména, vrcholky Krkonoš se zdálky dvořily Jizeře a nad jizerským podhůřím zatím ležela šedobílá hustá deka. Kráčeli jsme po umrzlém sněhu podobni lehkonohým elfům a nevěděli co vnímat dřív. Sníh podobný kožichu ledního medvěda s dlouhými překrývajícími se krystaly, ledové květy zdobící hladiny potoků, drobné skleněné kapky krášlící větve stromů. Zimní ticho rušilo jen občasné zacinkání ledu, když se pod jeho vahou uvolnila smrková větvička. trasa

18. 12. – 19.12. 2004 Ta spousta sněhu nám nedala spát. V sobotu ráno s davem dalších běžkařů vyrážíme z Bedřichova na 23km cestu. Sněží a ledově fouká. I přes zlomenou hůlku a rozbité vázání to tentokrát ale Jizerským horám nevyšlo. Nedělní pochod do Harrachova, po kolena v čerstvém prašanu, večerní světýlka zasněžené Jizerky, o skvělém ubytování nemluvě, počítám k tomu lepšímu co nás mohlo na horách potkat.

30. 12. 2004 – 2.12. 2005 Starý rok s novým se lámou v půlnočních závějích Chlustova. Novoroční vycházka směřuje k rozhledně na Boubíně. Hustá mlha je symbolickou tečkou za zhruba 1200 km loňských cest. A jak odchází první lednový den, jen kvůli nám se trhají mraky nad Šumavou a pohled daleko do vnitrozemí je příslibem všech míst, která nás v roce 2005 čekají.

úvodní stránka poslední aktualizace: 13.8.2007 - fotogalerie 2007