Vyprávění o vandrování, o aiki v nás, putování šneka V. nevyjímaje

Vítejte flipik@seznam.cz na stezce

Aktuálně z našich luhů a strání 2007

Plnými hrstmi nabírat nebe a hledat vrcholky utopené na jeho dně...

Bláznivé počasí konce roku 2006 neskončilo ani s příchodem roku nového. Místo novoročního výšlapu koukáme z okna jak venku leje. Možná je tahle netradičně jarní zima předzvěstí netradičních akcí v roce 2007 :o). Zatím musí stačit archivní šuple a tečka za loňskou sezonou v podobě návštěvy Pohanských kamenů a jednoho moc pěkného trampského srubu.

13. 1. 2007 V novém roce se rozjíždíme pozvolna, ale že je to i tak něco nezvyklého není pochyb - v lednu na kolo rozhodně nevyrážíme každý rok. Tentokrát za zjištěním, že u Pechovy Lhoty nezůstal na kámen na kameni, a to z jednoho prostého důvodu - ten horní prý někdo ukradl. trasa

12. 1. – 14. 1. 2007 Proti skalám Českého ráje mi přijdou Broumovské stěny nějak rozeklanější, drsnější a divočejší. Hluboké rokle, které se otevírají přímo pod nohama přecházíš-li zdánlivě rovinatou paseku, kamenné hřiby, ostré štíhlé skalní jehly. Taky úzké soutěsky s ponornými potoky a vodopády, místa vhodná k bloumání i meditacím.

20. 1. 2007 Petrovicko - krajiny blízké a přesto vzdálené. Tolik let takřka za humny, ale už za hranicí dosažitelnou odpolední vycházkou, tudíž poněkud opomíjené. Teď už víme, že není nutné jezdit světa kraj. Jsou tady - podél cest, uprostřed luk i lesů. Nádherná symbióza stromů a oblých balvanů.

26. 1. – 27. 1. 2007 Kouzlo Aljašské pošty spočívá v temnotě. V bludičkách baterek, v nejasných obrysech postav s batohy na zádech, které se probíjejí hustým chumelením a vichřicí. Je neuvěřitelné, že se počasí předvedlo v celé zimní kráse zrovna tuhle noc, navzdory od podzimu trvajícímu jaru.

2. 2. – 4. 2. 2007 Šumavou na běžkách poprvé. Klasika přes Žleby do Nového Údolí a Stožce, v neděli krátká pohodovka do Strážného.

9. 2. – 11. 2. 2007 Šumavou na běžkách podruhé. Už zase objevujeme "vzdálená" humna. Sobotní slunce svítí na 35 km po rakouských stopách náspem bývalé železnice a kolem vrchu Haidel - z Bischofsreuthu do Nového Údolí. Jak je možné, že nás nikdy nenapadlo nahlédnout k sousedům?

24. 2. – 25. 2. 2007 Na sjezdovky to už letos nevypadá, takže jsme se rozhodli vyrazit s cestovkou na skialpy do Nízkých Taur

3. 3. – 4. 3. 2007 Když není nikde sníh (a to ani v Alpách), jistí to Krkonoše. Normálně dáváme přednost jiným destinacím, takže až díky letošní zimě nezimě zjišťujeme, že na té opěvované kráse zimního Krakonošova království něco bude.

9. 3. – 11. 3. 2007 Ze zimy zpátky do jara. Zákoutími Lužických hor nás protáhla kamarádka. Díky ní poznáváme i vodopád u kempu Fialky - adepta na nejhezčí místo v kraji.

17. 3. – 18. 3. 2007 Ještě něco sněhu zbývá na hřebenech Krkonoš.

30. 3. – 1. 4. 2007 Se zimou se letos loučíme už týden před velikonocemi, zato ve velkém stylu. Přechodem Velké Fatry na sněžnicích. Na hlavním hřebeni leží sníh, na vrcholu Ostré rozkvétají koniklece.

6. 4. – 9. 4. 2007 Kapličky znovu zakreslené do map, aleje podél cest - důkazy toho, že v Novohradkách kromě obludy zvané turismus roste i něco krásného a krajinářsky příjemného. A samozřejmě zase kameny - tajemné i obyčejné - bez těch by to nešlo :o)

20. 4. – 22. 4. 2007 Když rozkvete Středohoří, těžko se hledá krásnější kout. Zelená, žlutá, bílá - takřka nekonečně rozlehlé louky zarámované modrým nebem. Vůbec nás to tentokrát netáhne do lesů.

28. 4. – 1. 5. 2007 Od Vltavy k Dunaji, od Dunaje k Dyji, Podunajská stezka někde mezi tím. Kdo ji nejel jakoby v cyklistickém světě neexistoval - tak by se s nadsázkou dal shrnout dojem z vyprávění nalezených na netu. Jsou to články plné superlativů - o úžasných cyklostezkách s minimem automobilové dopravy, o Rakousku zkoncentrovaném na několika desítkách kilometrů dunajského údolí, o dějinách kráčejících podél cykloturistova kola a nabízejících spolu se současností jen to nejlepší. Je pravda, že slovní spojení Dunajská stezka se v mé hlavě usídlilo mnohem dřív, snad jako jeden z prvních pojmů, který ke mně překročil hranice, když se zvedly závory - a od té doby čekal na realizaci. Shoda náhod tomu chtěla, že jsme to letos zkusili... trasa

8.5.2007 Z Nymburka do Poděbrad vede cyklostezka inzerovaná jako vhodná pro inline. Zhruba sedm km tam a sedm zpátky. Žádná dálka, ale silnička podél řeky přinese vzpomínku na Dunajskou stezku a čajovna v Poděbradech poskytne střechu nad hlavou v deštivém dni.

12. 5. – 15. 5. 2007 Vždycky jsem si myslela, že Jižní Morava je nudná. Samý vinohrad, pole a civilizace, těžko někde večer hlavu složíš. Ale už po krátké návštěvě musím svoje stanovisko přehodnotit. Je to mírný příjemný kraj s hrady i zámky, čapími hnízdy, signálkami po kterých to jede jak o závod a ani ty zatracované vinohrady nejsou k zahození. A večer nás pokaždé vítal luxusní přírodní penzion.

19. 5. – 20. 5. 2007 V noci je slýchat ržání koní blanických rytířů. Za dne nepotkáš téměř živáčka. Rozlehlé lány se s přibývajícími kopečky tříští do malých políček a mezi lesy tě provedou rozbité asfaltky. Podblanickem volně navazujeme na Jistebnickou pahorkatinu a zjišťujeme že hranice cyklovýletů se nám opět o něco rozšířily.

26. 5. – 2. 6. 2007 Jsou končiny, které uhranou už jménem. Stejně jako Muráň, tak i Bieščady mě pronásledovaly mnoho let. Vloni jsme nahlédli a letos si naplánovali cestu přímo do jejich srdce - na nejvyšší vrchol Tarnicu. I tady se nám posouvají obzory a když z polonin koukám do nebe nad Ukrajinou - bouřkově šedivého - jakoby dozvuky hromu vykreslovaly další jméno - Horhany.

29. 6. – 1. 7. 2007 Čekal nás Flaeming Skate nedaleko Berlína, který je bruslařským rájem nejen v reklamních sloganech, aby nás přesvědčil, že na bruslích se dá zvládnout opravdu hodně - mezi poli a borovými lesy, kolem kamenných kostelíků dominujících každé vesnici, krajinou jako stvořenou pro bruslařské tempo.

7. 7. 2007 Opět lovcem kamenů na Kovářovsku. Do sbírky přidávám Sfingu, nepravý viklan u Radvánova a čistě náhodou objeveného anděla stojícího na kameni s miskami. To vše rámované dalšími většími či menšími balvany, druhou návštěvou Čertova kanapíčka a viklanu u Klisince.

21. 7. – 29. 7. 2007 Týden naplněný ferratami ve třech horských skupinách - Sorapiss, Tofane, Fanes. Obzor tu do všech stran tvoří jen skály. Skalní kruh uzavírající nás ve svém nitru. Podáš jim dlaň a kapka krve na ostré vápencové hraně stvrdí pouto člověka a hory. Jsou krásné, vzdálené a neuchopitelné. Žít bys tu nemohl, ale rád se sem vracíš - Dolomity

4. 8. – 5. 8. 2007 Plachetnice, vlny a písek. Vyšisované letní nebe, pobřeží a zátoky. Nesčetněkrát zaplavené a znovu vysušené pařezy z časů kdy tady bylo ještě tam, vysoko nad hladinou Vltavy. Ohníčky na březích - však už bylo načase podívat se po dlouhé době zvečera do plamenů. Stejně jako vloni s kolem kolem Orlíka

11. 8. – 12. 8. 2007 Dvacet kilometrů na bruslích nic neznamená, třicítku mineš takřka bez povšimnutí a na čtyřicátém máš pocit, že bys klidně ještě pár dalších kilometrů zvládnul. Bohužel jsme neměli možnost to vyzkoušet, protože inline trasa podél Nisy byla cestovkou limitována na devadesát km za dva dny.

18. 8. – 19. 8. 2007 Valdštejn, Valečov a Valdek. Vždycky se mi tyhle tři hrady pletly, přestože na posledně jmenovaném jsem nikdy nebyla. Pak nám nad hlavou přelétl dravec, z lesa se vynořil bílý kůň a z mlází na nás upřela oči srna. Pohádka? Osudové znamení? Vandr na Brdy?.

25. 8. 2007 Bruslostezka Nymburk-Poděbrady má pokračování. K historické Libici a dál nově vybudovanou cyklostezkou až do Kolína.

30. 8. – 2. 9. 2007 Cyklokilometry po spojnicích krajin za doprovodu tří řek - stezkou Podunajskou, Regentalskou a Chambtalskou. Tentokrát tedy z Obernzellu vodě proti srsti, přes historický Pasov a Řezno, stále s nulovým převýšením až k hraničním hřebenům Čech.

7. 9. – 16. 9. 2007 Jako už tolikrát stálo na začátku pár článků, které se ve stejné době objevily v Trekingu a Turistovi. Byla to okamžitá srdeční záležitost. Horhany - vrcholy pokryté kamenými moři, s pohledy do nekonečných dálav karpatských lesů, hory s nedostatkem značení, neprostupnou kosodřevinou, daleko od lidských sídel. Letos na jaře mi do schránky dorazil mail, díky kterému začala výprava na Zakarpatí dostávat reálnější obrysy. A přestože jsme nakonec z plánovaného přechodu uskutečnili sotva čtvrtinu, stačil ten týden na to, aby se člověk zbavil pocitu že Ukrajina = hic sun leones (a proč tam nejsou? protože by se tam utopili.)

22. 9. – 23. 9. 2007 U Cuknštejna hlasitě padají žaludy a do tůně pod vodopádem se snášejí první podzimně zbarvené listy. Znovu Novohradky, tentokrát ovšem po vzoru civilizovaných turistů.

28. 9. – 30. 9. 2007 Pršelo a občas lilo. První část vandru trávíme nad čajem u Sedmi trpaslíků, druhou pak hledáním úkrytů před deštěm. Sbíráme hříbky a nejkrásnější pěšiny v okolí Sloupských a Svojkovských skal.

2. 10. – 3. 10. 2007 Vždycky jsme tam jenom přespali a druhý den nejkratší cestou mizeli v dál. Přítomnost Davídka nás donutila ubrat kilometrů a konečně se trochu porozhlédnout po okolí Pustého zámku. Objevit nejen kempy, skalni průchody, daleké výhledy, ale třeba i menhir trojnožku, kde se tak dobře sedí a kouká do větví stromů.

13. 10. – 14. 10. 2007 A píše Kosmas: "uchopili svého pána, ukrutně ho svázali a nahého, naznak položeného, připoutali za ruce a nohy k zemi kolíky a skákali, hrajíce si na vojenské rozběhy, na koních přes tělo svého pána." Ten pán byl kníže Jaromír a místo zvalo se Velíz. A tam co již před námi kráčela historie, kráčeli jsme nyní i my.

28. 10. – 29. 10. 2007 Prastaré stezky nás vedou podzimním bezčasím. Jen zářivé koruny buků a javorů osvětlují skalní převisy, ani lístek se nepohne. Lesní ticho uspává za bílého dne. Až odpolední mrholení naruší tu zvláštní prázdnotu a do šepotu posledních padajících kapek rozhazuje měsíc dlouhé stíny. Oheň dohořívá a do Hradčanských stěn vstupuje noc.

4. 11. 2007 Čaj na Lovoši a svařené víno na Milešovce. Oslava sychravého podzimu v Českém Středohoří.

úvodní stránka poslední aktualizace: 13.8.2007 - fotogalerie 2007